V současné době čelíme výzvám v oblasti duševního zdraví. Světová zdravotnická organizace uvádí, že duševní poruchou trpí 8 z 10 obyvatel naší planety. V ČR tomu bohužel není jinak. Každý rok zaznamenáváme nárůst psychických onemocnění o 2 až 2,5 % a roste i spotřeba antidepresiv.
Psychiatrická péče za poslední roky dostála mnoha změn. Klesá počet dlouhodobých hospitalizací, do popředí se dostávají pobyty krátkodobé, zavádějí se centra duševního zdraví a roste význam ambulantní péče, kterou od roku 2010 vyhledalo o 140 tisíc pacientů více. Je jasné, že tato oblast péče je přetížená, a to i v důsledku toho, že si obor psychiatrie vybírají pouze 2 % z absolventů lékařských fakult.
Možná by bylo dobré, si v tuto chvíli připomenout, jaký je rozdíl mezi psychiatrem a psychologem. Psycholog nahlíží na duševní poruchy v souvislostech vztahových, osobnostních a psychosociálních. Nejčastěji používá psychoterapeutický rozhovor, hypnózu a různé nácviky. Zpracovává také psychologické posudky a profily. Psychiatr nahlíží zejména na biologické souvislosti a používá medikamenty. Léčí prokázané nebo se pokouší léčit předpokládaná onemocnění mozku, jejichž příznaky jsou porušené vztahy člověka k sobě nebo druhým. Projevují se v myšlení, emocích, vnímání a chování nemocných. Mezi duševní onemocnění patří:
- Duševní poruchy po úrazu nebo onemocnění
- Schizofrenie a poruchy s bludy
- Afektivní poruchy – deprese, mánie
- Poruchy vyvolané stresem
- Poruchy osobnosti – disociální porucha osobnosti
- Mentální retardace – vrozená porucha intelektu
- Poruchy pohlavní identity a preference – sadismus, pedofilie
- Poruchy příjmu potravy – anorexie, bulimie
Toto lékařské odvětví pomalu vystupuje ze svého stínu. V minulosti byla psychiatrie zneužívána k likvidaci a psychiatrizaci části „nepohodlné“ populace. Stále se také může setkat se zkresleným pohledem laické veřejnosti: „Kdo potřebuje psychiatra, je blázen, a já přece blázen nejsem!“ Přitom všichni víme, že nemocná duše si zaslouží stejnou péči jako tělo.
